Opadávají mi stromy pod kůží, lezou tedy na povrch jejich větve více a více. Po vesmírech okolo nich ani stopy.
Jsem dušena trpkými chutěmi své duše, neb nedokáži přijímat dvě 'věci'. Lásku a lidské povahy mi velmi roz dílné. Obojí je velmi špatně a já se těchto mých neschopností tolik obávám.
Za chůze pod slunečním světlem sesouvají se mi kosti do určité polohy doprovázeny hlasitými zvuky a vlasy mám jako chapadla a pohledy kolem jdoucích jsou.
V parku se to pralesí čím dál víc. Rozepisuji dopisy a nemám šanci napsat je jedním vláknem, okolo pukají srdce a já nejsem schopna pomoct, neb puklá srdce potřebují tápat v mlze a najít motýla, samotná.
Potřebuji vylézt na strom a pozorovat létající tvory. Potřebuji něco nového, moc, moc.
To je krásné, motýle. Nikdy jsem neznala tvoji hou sen ku. Já jí snad stále jsem, doufám v to, snad toto ještě není motýlí, ještě necítím křídla. Potřebuji něco nového velmoc.
OdpovědětVymazatuž si šetřím na naše pihaté setkání, vločky jsou již na spadnutí. Taky, myslím, tedy jsem (housenkou).
VymazatHrozně mě baví tě číst,
OdpovědětVymazattvá slova jíst,
mou mysl nechat kvíst.:)))
Bá sníš a jsi velmi milá, děkuji ti. Mám radost! :)
Vymazatjů, chapadlí vlasy kátiny. jů!
OdpovědětVymazatmotýli v mlze zní smutně.
nové novo. stačí tohle novo?
jakou špatnou známku jsi dostala, milá K.?
mrzí mne to(
já ji ještě nedostal, dostanu zítra.
tak na tebe také budu mysleti.