Zmizelo bělmo oční a taky duše mi jaksi uniká a utíká a pod niká nejspíš cesty, o kterých nevím.
Sny jsou děsivě podivné a zmatené a zapletené do reality a zase nevím, co se stalo a co se zdálo (stát se).
Z tebe se mi chce plakat.
Jednohlasně zpívají, musí to být docela krásný pocit sdílení a existence toho oka mžiku a také toho neuvědomělého úsměvu; už asi vím, co tím smýšlíš, milá námořnice.
Oči hnědé se tak často třpytí zlatou barvou.
Pozoruji tvora s průhlednou kůží - nejspíš je průhledná na každičkém kousku jí samotné a někdo by jí měl spočítat větve a větvičky.
Kdy na mě zemře první vločka?
Žádné komentáře:
Okomentovat