chomáče mlhy a ticho, jedeme po silnici a pomaličku přes ní jde srna, myslím na její hrubou srst a teplý dech
směje se a ukazuje na místo, kam měl zakopávat těla která zemřou na choleru
ty se ptáš v co věřím a co mě drápe uvnitř a já nemám co říct skoro k ničemu
ale z tvých temných nejtemnějších pohledů na svět je mi úzko
a já pořád nevím, jestli ti částmi chybí lidskost, nebo jí máš uvnitř víc než my všichni dohromady
ruce jako led
v hlavně mám pořád hlasy a ta zima se dostává snad i ke kostem
hluboko
snad ve mě není ještě kra