jak jsem si mohla nevšimnout? tma schová schránky a vnitřky pomaličku lezou ven, jako pára z nás unikají
vlhké řasy slanější než moře, slyším svůj dech, své srdce a tikání těch nejpřesnějších hodin
světlem jsi zničila něco dávno zapomenutého, něco, co mohlo zase dýchat
tak ráda bych zase slyšela Růži
cítit tak na rameni dech srny
sedět na mechu
.
stav mysli
OdpovědětVymazatFascinuje mě to. Všechno.
OdpovědětVymazat