R ty

Slzy všeho naráží do oken, na která většinou svá těla tisknou můry
kryjí tak světla světa za tmy a nechávají prach jako stopu
jako by je někdo chtěl najít
snědl sis rty a já jela po kolejích pryč, zase tak daleko
voskem v barvách kreslily jsme štěstí v pod zimním slunci, řeka tekla a do vnitřku mě a tebe se vpíjí čaj
mluvíme o černotě a v očích mám slzy jako často, když vidím tvoje zelenošedé s krajkou řas okolo a vlní se ti ša ty v letním tlení
před rokem
Nebyla-li srdce měkčí, byla jiná celá? Byla-li měkčí, jsou teď tvrdší? Jsou teď jiná? A je to tak vůbec správně?