Měsíc hoří

jizvy

Myslím na to, když tam ležel jako to nejzranitelnější tělo, pod sebou ostré větve, jako nejzranitelnější zvíře lesa
a já chtěla tolik pomoct a nemohla uvěřit, jak krásná taková chvíle dokáže být a jak krásně zranitelní umíme být
aniž bychom věděli
chvějí se ti rty
kde je ta věc, na kterou jsem si vnitřkem tak rychle zvykla, schoulila se pod žebra a prostě tam bila vedle srdce
čeká až se vrátíš
je to ten nejvěrnější (vý)dech na téhle cestě