Těžká víčka.

Chce se mi snít a po nocích psát dopisy a chytat mlhu do obálky.
Vždy vím, co udělají, je to k nesnesení, bytostně nenávidím, vědět, co bude další jejich slovo a jak se budou tvářit. I to mě tedy činí pří šerou?
Jsem zkoumána a zkou mám.
Všechno je teď velmi utišeno, snad při duší no, nic nejde na po vrch, snad ani není nic, co by mělo.
Měla bych slyšet hudbu beze slov, je to velmi pů sobivé pro duši. Cítím, že řekne vše co se říci nedá.
 V noci na mě strašně křičí ticho. Snad budu pozorovat díry, za kterými svítí jiný svět. Je náš tedy ale hodně děravý!