Ráda vidim, či si představuji pohledy, které si myslí, že nejsou sledované, jsou tak přirozené, každý z nás ho má tak odlišný. Sedíš(me) ve vlaku, pomalu zastavuje a před ním čeká a snaží se hledat mezi desítkami duší tě/nás, v teď už skoro stojicim vlaku a ty/my ho vidíš(me) a sleduješ(me) a on tě/nás stále ne.
To je ono, právě těch pár oka mžiků.
Pravda. :)
OdpovědětVymazatděkujii, přemýšlím o tom, že nejspíš najdu domov tam.
OdpovědětVymazatproč mé články nemohou býti taky krásně zmatené.