Jednu chvíli jsme všichni říkali ta dvě prostá slova, dokola opakovali, každý každému. Možná jen ze strachu, možná kvůli přání, aby nám to bylo oplaceno. Přemýšlím,
myslím, že se skládáme ze skutečně malých kousíčků lidí, které jsme potkali, kteří nás doprovázeli na cestě, ač malou chvíli, zanechali stopu. A pak jsme tu my samy, samozřejmě.
Směji se a usmívám tak trochu rebelismu, jak hloupý je pro ostatní!
Mám vlasy délky metru a pokud ne, tak jsem blízko.
Je pryč.
jako kdyby jsi mi četla myšlenky - zjistila jsem, že to neumím! nikdy nemám ten krásný pocit hlubokého nádechu. ale znám ho, takže jsem ho už někdy musela zažít.
OdpovědětVymazatKdyž se nejvíc bouřilo,tak jsem jel ve vlaku a myslel jsem na tebe,O. S kousíčky souhlasím. I rebelismem.
OdpovědětVymazatDnes jsem šel v 10 hodin večer domů a v jeden moment jsem měl pocit,jako bych napolykal spoustu mořský vody.
Ovce :). Snad ses nedusil, dusil?
VymazatNé,nedusil :-). Hezký vlas máš.Vínový ovčí.
VymazatOvi, je to taky v pardubickém parku abys věděl.
Vymazattýjo.
Vymazat