DraháAJeštěDražšíNámořníSlunečnáSvítiváPomíková....
Cítím nutkání ti sdělit co je ve mě.
Je ve mě neskutečný zma(/e)tek ale budu se snažit psát jasně. Omluv mne, když tak. Šíleně se trápím, tedy možná ne, spíše to tak cítím a není mi jedince blízkého a zároveň tak vzdáleného, jako jsi ty. Většinou by se snažili nacházet slova útěchy a mnohokrát dost marně, chtěla bych teď prostě sedět, ležet, či utíkat, či jít s někým (tebou), kdo nebude mít potřebu hledat pojmenování pro různé chmury mé duše, nebude říkat prázdná a ještě prázdnější slova, jen aby mne ukonejšil. Potřebovala bych plakat, vyplakat si duši/mysl/srdce protože tam mám asi povodně. A pytle s pískem nikde. Nerada pláču a málokdy k tomu mám pádný důvod a málokdy k tomu mám chuť, neboť většinu času pluji a nezabývám se moc důležitými věcmi, spíš si dělám z maličkých a nepostřehnutých věcí věci pro mne moc důležité. Musím se však přiznat, že přes hráz 2 kapky přetekly, trošku mne zradily. Když ti řeknu podstatu té věci, budu litovat, jelikož jak si proplouvám tak mne opouští trápení a minulost mě spíše nutí ke studu, než k čemukoli jinému..
Brzo ho dostaneš. Snad to ani nečti pokud to čteš, papír je útulnější.
Takový dopis dostat, tak se mi úplně rozbuší srdce. Ach, mít takový dar, umět tak psát...
OdpovědětVymazatVivi
Teď nevím, zda je na místě poděkovat ale je to od tebe moc milé.
VymazatKdybychom chodili bosdi, bylo by na světě čisto. Něco mi na té větě nesedí, ale ještě přesně nevím co, budu nad tím přemýšlet. Moc krásný dopis, přesně pro něj se hodí to neexistující přídavné jméno které bych tak často použila ale nejde vyjádřit ani žádnými dalšími jinými. Škoda.
OdpovědětVymazatněkdy "nemáme slov", protože je mít nechceme, někdy jich máme, jak už jsi řekla, moc, a tak mluvíme a mluvíme. někdy mají prázdný význam a někdy jsou duchaplná. ale nejhorší je podle mě nedostatek slov, který ano, opravdu myslím je. poslední dobou opravdu postrádám aspoň to jedno - chci vyjádřit, že to je krásné, trošku dojemné, trošku smutné, trošku veselé, trošku povzbuzující, že mě to nutí zamyslet se a že to ve mě vyvolalo pocit... a přesně to slovo tady chybí. nemám dost talentu na to ho vymyslet.) jak to jen říct... přijde mi že už neumím vyjádřit vůbec nic. kdyby to šlo jinak než slovy!
OdpovědětVymazatChtěla jsem napsat, že já jsem ve skrytu duše, alespoň poslední dobou, pořád tak nějak smutná, ale možná to spíš není pravda, asi to je přesně ten nepopsatelný pocit, takovýten malý útulný pokojíček prosluněný paprsky letního slunce, voňavý, teplý, tvůj. Dalo by se říct systematický chaos, což já opravdu jsem, jak už je známo. Jenže co/kdo ne?
OdpovědětVymazat