Karotka.

Zdá se, že jsme (byly) na chvíli opět spřízněné.
Chtěly jsme točit GéVéčka a zabývat se světovými problémy a fazolemi obíhajícími kolem planet, chtěly jsme také poslouchat všechny úžasné písně a taky jsme chtěly dělat mnohem více věcí, než jsme stihly.
Místo toho všeho jsme jedly marcipán, pily džus a vystačily si s naší samotnou přítomností.
Upadaly jsme do spánku před půlnocí, předpůlnoc byla prosycena smíchem. A měsíční září. A objetím.
Snad nebudu mít rakovinu kůže, je mým plátnem. Pokud se tu nesejdeme, věřím, že je to sluneční erupcí!
Přála bych si mít zpět své mimotělní zážitky, poslední byl ještě s Miriam, před osmi měsíci, ale o to byl děsivější, než všechny předtím.
Inkoust drží.
Máme se vločkově, opět.